Pokoj a čtyři bílé stěny
a ozvěna bez ozvěny
jen tupé údery tužky
a rychlý škrabot nad papírem
V dáli šelestí osamělý motýl
a přec není sám
šelestí hlasitě, však odpovědi se mu nedostává
Slza slzu mine
ruka v ruce zakleslá
Další slza, další, smutný motýl
slzy a žal vidět nejsou
V skrytu duše pevně věří
doufá
Srdce tluče, mysl zmítá
chtěl by letět, chtěl by, panáček
je však přikován
Teď není chvíle na ódy
jen žalozpěvy vhodné jsou
Proč v pohádkách konec nepíše se
a madam smrt skrývá se opodál?
Bodne, kosou bodne
panáček dýchá dál
Nemůže ale, nemůže se skrýt
musí dále jít
Odholání, touha, chtíč,
všechno mine
prázdná dlaň, prázdné dlaně
něco chybí
Pláče motýl, pláče panáček
co naplat, oba nechápou
Oba zdrceni
oba znaveni