Mrtvola v domě

Zvonil na mě soused. Prý jestli doma neschovávám mrtvolu. „To jistě ne,“ opáčil jsem. Nevěřil mi. Zadušoval jsem se, že tomu tak skutečně není. „Tak co to u vás tak smrdí hnilobou?“ dotazoval se. „Nic tu nesmrdí,“ bránil jsem se. „Ale smrdí. Dočista jako mrtvoly,“ pravil se vší naléhavostí. „Promiňte, pane, už vím, na co narážíte,“ pronesl jsem z čista jasna poté, co mi projela hlavou myšlenka. „Ano?“ „Ano. Mám COVID.“ „V pořádku. Jsem očkován a mám nasazený respirátor,“ řekl soused. „Ale ne, myslím to jinak,“ odvětil jsem. „Žádná mrtvola. To jsme jen s manželkou přišli o čich a na vině bude tři týdny nevynesený koš.“ „Aha,“ řekl soused. Když jsem ho obcházel s pytlem na odpadky, beze slova s dlaní přes ústa utíkal pryč.