Drolící se eternit ze střechy opuštěné fabriky
vyhaslé hutě
industriální éry již pominuly
rez, špína, sutě
Plesnivějící stěny a kusy cihel, žádné caviky
od mužů kruté
též pavoučci pavučiny navinuli
na čtvrté kvótě
Polorozpadlé mohutné kolo od výtahu – nefunkční
lana přetrhlá
rozlehlé prostory s ozvěnou ticha
to nezaniká
Vytrhané dráty ze zdi, jiskry nesrší
sádra odpadlá
skrze stěny, skrze stropy teče voda
bída, pustota
Moto bývalého závodu v obrovské hale zeje
smysl pozbývá
hadrová panenka v rohu – zamává?
dosti nevlídná
Štiplavý zápach z polootevřených dveří jako zmije
nos se ošívá
prach všude kol dutinu ústní zacpává
oka zavírá
Vymlácená okna, vypáčené dveře, počmárané zdi
naprasklý neon
časem zašlé listy na zemi a na nich
Francois Villon
Nábytek celkem zachovalý navzdory každodenní při
lednice, freon
z nápisů „RICHTIG“ zbylo již jen „RICH“
shořel lampion
Širým prostorem továrních hal se rozprostřela hustá tma
pohasl žhavík
poslední to známka života čirého
nepěje slavík
Ani oheň, ani vánek příjemný, ni průzračná voda
aby byl povyk
něco tak jednoduchého, tak známého
pozřený rulík