Byl podvečer, když se v jednom zapadlém koutě Prahy začalo schylovat k události, o které si budou místní vyprávět ještě dlouhá léta. Svatba Jiřího Káry, místní legendy, alkoholika a feťáka, a jeho nevěsty Blanky Divišové, později Kárové, měla být výjimečná nejen svou atmosférou, ale i složením hostů. Jiřího parta, banda podobných existencí, byla známá svými výstřelky, a svatba byla ideální příležitostí, aby své schopnosti opět předvedli.
Přípravy začaly už od rána, ovšem průběh byl značně chaotický. Jiří se objevil s očima rozšířenýma od včerejšího tahu a v obnošeném obleku, který si vypůjčil od kamaráda. Blanka, která byla o něco střízlivější, se snažila udržet aspoň zdání řádu. Šaty měla z půjčovny, ale i přes jejich opotřebení zářila nadšením.
Hosté se začali scházet na malém dvorku u polorozpadlého domu, kde Jiří a Blanka bydleli. Byl to pestrý mix místních obyvatel, feťáků a přátel ze starých časů. Každý z nich měl v ruce něco k pití, což napovídalo, že alkohol bude nedílnou součástí celého obřadu.
Když přišel čas na obřad, všichni se shromáždili kolem improvizovaného oltáře. Jiří, s pivem v ruce a cigaretou v koutku úst, se pokusil o slavnostní projev. „Blaničko, já ti slibuju, že tě budu mít rád a že se budu snažit… no, snažit se budu,“ vykoktal mezi záchvaty smíchu, které vyvolávaly jeho vlastní vtipy.
Blanka se usmívala a odpověděla: „Jiří, já vím, že nejsi dokonalý, ale taky vím, že nikdo jiný by mě nedokázal rozesmát tak, jako ty. Takže slibuju, že s tebou budu, ať se děje cokoliv.“
Pak přišel okamžik, kdy si měli vyměnit prstýnky. Jiří je samozřejmě zapomněl doma, takže použili dva staré, zrezivělé kroužky od klíčů, které našel jeden z jejich kamarádů v kapse.
Po obřadu následovala hostina, která byla spíše spontánní pijatikou. Jídlo bylo skromné, ale pití bylo dostatek. Hudba hrála z přenosného rádia a hosté tančili, zpívali a bavili se až do pozdních nočních hodin. Jiřího parta se postarala o řadu nepředvídatelných momentů, včetně několika menších potyček a neplánovaných ohňostrojů z petard, které někdo přinesl.
I přes veškerý chaos a neplánované incidenty to byla svatba, která se vryla do paměti všech přítomných. Jiří a Blanka, i přes své neřesti a problémy, se našli a rozhodli se být spolu. A to, že jejich svatba nebyla perfektní, ji dělalo o to skutečnější a nezapomenutelnější.
Pro text jsem využil nástroj Chat GPT 4.0 a pro ilustraci Ideogram.ai