Rubrika: Litera

Matematika je krásná, jak černá tečka v bílém poli. Cítím jak se protíná její úsečka života s mojí. A průsečík pé jest krásný, rozšiřuje naši rodinu do čtyřech úhlů, každý pravý, Vlna extáze, štěstí, snad nezhynu. Naše láska velikost má jak bezrozměrná přímka, ostrou tužkou rýsovaná, neexistuje vyjímka. Prázdná množina v našem vztahu je snad jen když dělím nulou,… Pokračovat ve čtení Dojemná báseň na rozloučení s matematikou, kterou jsem miloval celé čtyři roky

Pokoj a čtyři bílé stěny a ozvěna bez ozvěny jen tupé údery tužky a rychlý škrabot nad papírem V dáli šelestí osamělý motýl a přec není sám šelestí hlasitě, však odpovědi se mu nedostává Slza slzu mine ruka v ruce zakleslá Další slza, další, smutný motýl slzy a žal vidět nejsou V skrytu duše pevně věří doufá Srdce tluče,… Pokračovat ve čtení Motýl a panáček

Drolící se eternit ze střechy opuštěné fabriky vyhaslé hutě industriální éry již pominuly rez, špína, sutě Plesnivějící stěny a kusy cihel, žádné caviky od mužů kruté též pavoučci pavučiny navinuli na čtvrté kvótě Polorozpadlé mohutné kolo od výtahu – nefunkční lana přetrhlá rozlehlé prostory s ozvěnou ticha to nezaniká Vytrhané dráty ze zdi, jiskry nesrší sádra odpadlá… Pokračovat ve čtení Smutný a nedůležitý konec

Tady vždycky trůní, nejen všichni velikáni, Jeden tady, druhý vedle, takhle z rána jde to hnedle. Odpoledne svíčková, káďa hnedka frontu má. Pak však přijde sváča, přesnídávka, tláča. To jsou bomby, to je smršť, jeden říká: „Papír mršť!“ Druhý také potřebuje, nohavice natahuje. Hází papír přes dveře, vlajíce mu kadeře. Večer vedou debaty, úvahy, drb… Pokračovat ve čtení Královská přímo z trůnu