Brusel – Girona – Barcelona

V Bruselu lze spatřit mnoho skutečností. Nádhernou katedrálu, kostely, vlakové nádraží kombinované s metrem, čůrajícího panáčka, co měří asi 50 cm a v okolních shopech s kýčem je třikrát větší, nejvetší
park, kde je spíš hlína, než tráva a přejdete ho za 5 minut, chlápka, co si ho primo před váma vyhoní, turecké ulice, kde by se člověk v noci bál, totálně zechcanej podchod pod vlakovou tratí u Brussel-Noord trainstation, který rozděluje dvě části města a vy tudy proste musíte jít, týpka na recepci v hotelu, co vypadá jak ten recepční ze seriálu Čtvrtá hvězda. A ještě nás v 10 večer natáhnul o 10 € navíc s tím, že vidí v bookovacím systému jen jednu rezervaci. V 10 večer se fakt člověku nechce být v tom městě na ulicích. Natožpak tam někde spát na ulici. A černý brejličky měl úplně stejný jako ten týpek z toho seriálu.

Je na čase vypadnout z tohodle prokletýho města dřív, než nás to dostane.

Ranní Brusel nás přesvědčil, že odpadky po celém městě nebyly včerejší všudepřítomnou iluzí. Sice jsme měli po pasové kontrole a šacování ještě krásných 6 minut, ale Adélce se chtělo asi překonat Usaina, a tak jsme sprintovali skrz letištní haly, abychom spokojeně
nastoupili na palubu letadla.

Španělsko na nás dýchlo hned zpočátku krásným dojmem. Girona je překrásné městečko plné spletitých uliček, živých náměstí a má svou malou čínskou zeď – Medieval Mural.

Barcelona nezklamala. Gaudího park a budovy jsou divy. Ostatní moderna protkávající celé město se mísí se současným street artem, v podstatě uměleckým vybavením obchůdků a životem místních domorodců. Skutečně téměř každé místo, kam přijdeme odkrývá svůj příběh a mnohdy se otevře výhled na nějakou úžasnou věc. Pohled z kopce na celou Barcelonu,
monumentální katedrála pohlcující naši maličkost, nádherné barevné domy, úzké uličky s balkónky.

Památník zemřelých při teroristickém útoku zanechává stopy. Květiny a hořící svíce spolu s nápisy ve stylu „Isláme, táhni“ řežou jako žiletky po zádech. Místo je depresivní. Uvolněním je pro nás oba s Adélkou nenápadná A4 s nápisem „Terrorism has no religion“ zapadající do moře květin.

Dnes opouštíme dvoudenní přístřeší, za které vděčíme marockému příteli Jalalovi a Klárce. Vyjdeme na známou horu s výhledem na Barcelonu, kde je poutní místo s kostelem a vedle nejstarší lunapark v Evropě. Dale zamíříme s největší pravděpodobností do Montsserratu, kde je obrovsky skalní klášter. Spánek nám po dva dny zajistí místní lesy a hory.

Jediné dva dny, kdy jsme neměli ubytování a rozhodli se putovat a samo sebou nocovat pod hvězdnou oblohou (když před opuštěním České republiky Norové zobrazovali samá sluníčka po 14 dnů), byly též velice naplňující. První den je ještě s Klárkou vylezli na horu Tibidabo s obrovskou katedrálou, která měla dvě patra a zvony mimo střechu (tj. na terase v prvním patře). Výzdoba byla též moc krásná. Cítili jsme se příjemně.

Lunapark vypadal jak v Dysneyovkách. Jenže tam prodávali zmrzlinu v přepočtu za 70 Kč, tak jsme na ně hodili bobek a šli po svých.

Opustili jsme Klárku a vydali se po turistické cestě směr nádraží. Cestou jsme hleděli do očí divokému praseti. No, vypadalo přívětivě, a pak odběhlo. Což je fajn, páč na sjednání cestovního pojištění jsme se s plným vědomím vlastní lenosti vydlábli.

Níže jsme konečně ochutnali stromové jahody, jsou to jemné pichlavé sladké červené kuličky. A taky jsme trhali (a jedli) fíky.

Hlavy jsme se rozhodli složit u města Terrassa v džungli zvané les. Krásné místo s vidinou ranního koupání v nedaleké přehradě.

Háček byl v tom, že v noci začala bouřka. Nechtě jsme se sbalili a šli směrem k vyhlídnuté feťácké budce. Během cesty přestalo pršet, a tak je složili hlavu poblíž cesty. Po usnutí nás opět budil déšť. Znovu jsme vyrazili ke squatu, abychom zjistili, že je ta hnusná budka plná bordelu, co bychom vyhazovali 3500 let.

S vidinou spánku ve vlaku jsme šli do města. Opět přestalo pršet a vzhledem k tomu, že se nám únavou doslova pletly nohy, rozložili jsme za úsvitu spacáky na kraji pole s výhledem na paneláky a usnuli. Za chvíli nás opět probudil silnější déšť.

Ztratili je se v mapě dopravních spojů a koupili si jízdenku za 8 €, abychom zjistili, že jedeme jiným spojem. Nakonec jsme ale šťastně dorazili do Sant Vicenc de Castellet a odtud se projedli zralými fíky a ostružinami až do Monesterolu, městu pod horami, kde se nalézá skalní klášter.

Jak jsme se pozdeji dozvedeli, pres zakaz Adelka stopla hned napodruhe plne petimistne auto s francouzsky hovorici rodinkou. Auto se zazrakem stali
sedmimistnym a my dojeli temer pod klaster.

Skalni stezkou jsme vylezli o par stovek vyskovych metru nahoru a za prijemneho vanku se kochali vyhledem na klaster. U kosteliku pro prespavani poutniku jsme vedli prijemny rozhovor s Alexem, co je svetobeznik a dobrodruh v jednom.

Ubytovani na dalsi noc nam poskytla Klarky kamaradka Vera a jeji pratele. Pred barakem jim letaji holubi spolu se zelenymi papousky. Udelali jsme veceri pro vsechny a meli prijemny vecer.

Dnes Ade neni dobre, tak zustala na byte a ja mel moznost projit Barcelonu nejprve jako klasicky mestsky turista a nazpet od pristavu tak, jak se mi zrovna libily zapadle ulicky. To znamena, ze mi po nekolika dnech vratila obcanku, kterou si mne jistila, abych ji pry neutekl.

Gaudiho La Sagrada Familia je okouzlujici dominanta! Ulicky se zase hemzi umenim. Graffity, street art, tagy, stickers, stencils, chalks, paintings…
Velmi zridka se umeni dotkne fasady. Spise jde o plastove a zelezne sloupy elektriky, plechove a i drevene neudrzovane dvere atp. To se mi libi. Nenicit, naopak poukazovat a zvysovat hodnotu. Jakoby poulicni umeni nebylo ve pri se soukromym vlastnictvim.

Vracim se po prochazce ke sve mile a jdeme si dat pizzu na strese s vyhledem na barcelonske strechy plus na prosklenou budovu, co se az napadne podoba
zvetsenemu brnenskemu cura… orloji.

PS: Kazdej mi tu nabizi huleni. Diky tomu jsem treba vedl spiritualni rozhovor s typkem z Jihoafricke republiky. Rozhodne byl lepsi, nez s babkama od Jehovistu ve spanelstine.

Rozhodli jsme se zaplatit napalene vstupne a jit dovnitr katedraly la Sagrada Familia. Je to velkolepa stavba, ac ponekud poslepovana z ruznych architektonickych prvku. Zare z vitrazi byla moc pekna a take urcite stalo za to videt atypickou klenbu.

Jeste jsme pobyli v krasnem parku a sli se podivat na plaz, kde jsme odolali pokusu ukrast jeden z cca 30 neopecovavanych ledovych ovocnych drinku.

Vecer jsme naposledy povecereli na strese a vyhledem na mesto, rozmlouvali o planech jednoho z lidi, kteri nam poskytli pristresi, vedli citlivou debatu o smutne udalosti v podobe teroristickeho utoku, co se stal pred 2 tydny.

Bus na letiste nam odjizdel tak, ze jsme museli vstavat v pul treti rano. Tedy mic je podekovali za ubytovani a sli si na par hodin zdrimnout.

Bus jsme stihnuli a odleteli z Girony do Bruselu, kde jsem si vzal jedu kesku a navic zjistil, ze pres gate neprojdu s marmeladou na chleba (ve Spanelsku to slo). Aspon, ze Alpu Francovku mi v lekarnicce typek od kontroly nechal.

V podstate cely den travime – a do noci budeme travit – v departure hall, anzto je kupovali v Praze suerlevne letenky. Skoda, ze rozdil se asi smazal tim, ze kupodivu clovek musi jist a kupodivu ne marmeladu, co mi vyhodili z baglu, a tak nas cekala nejdrazsi rajska polevka a mirne oschla houska v nasich zivotech.

Ale teda ten východ slunce z letadla za to stál. <3