Vážení profesoři,
známe se již celé roky,
dovolte mi děkovati
za ty Vaše kroky.
Kroky, jež jste učinili
abyste mne naučili
– i když to chtělo píli –
aspoň něco užitečný.
Kéž budu z poznatků
i nadále těžiti,
bez iluzí z bludů
budu nyní žíti.
Chtěl bych při tom odcházení
dárek Vám všem věnovat,
s vtipem jako rozloučení
jako vždy se vzdalovat.
U každého z Vás
jsem se pozastavil
na kratší, delší čas,
snad jsem vhodně zvolil.
Na každého něco sedí,
hláška, nebo reakce,
každý jinak hledí
a jde jinak do akce.
Neberte to hlavně zle,
usmějte se, dárek berte
s nadsázkou jako vše,
však mne přeci znáte.
Nu a já se loučím
už jsem z kola ven,
slza kápne, že už končím,
učte dál, jsem s pozdravem.
A na samotný závěr,
ať neztvrdne Vám morek,
že jsem tady jméno neměl,
podpis: Ondřej Turek