Kdysi jsem od strýce na táboře dostal tupý nůž na otevírání obálek. Nejprve jsme s tou věcí spolu s bratrancem Vojtou házeli do země a hráli takovou hru, že kdo hází, musí u ní stát alespoň jednou nohou. Ten druhý pak může udělat jen jeden krok, aby se k ní dostal a hází. Strýc nám… Pokračovat ve čtení Životní společník
Rubrika: Litera
Rošáda
„Pošťák, kurva, zase pošta! Musím sejít dolů. Do hajzlu, kde mam aspoň nějaký gatě? Kam jsem je sakra včera pohodil? A země se tak divně vlní. Taky mě musí vždycky vzbudit!“ Do rána jsem dělal v docích. Přijela obrovská rybářská loď a my měli vynosit ty hnusný ryby do mrazáků dřív, než stihnou shnít. Nosili… Pokračovat ve čtení Rošáda
Tabákový odér
Jemný modrý cigaretový dým se vznášel na verandě před domkem na periferii velkoměsta. Když ho lehký vánek roznesl po okolí, uviděla Jonatána Petrův zamračený obličej. „Co se prosimtě zase tak tváříš?“ „No hádej. Můžeš jednou. Snad nejsi tak blbá, abys nevěděla,“ odseknul jí. „Prostě mi to vadí, no. Nehledě na to, že každou cigaretou se… Pokračovat ve čtení Tabákový odér
Prostá výstřednost
Čumíte do blba a jak divně, mladá pani schválně, co když se na vás usměju? ha, serete na mě, jak jsem předpokládal Která šatlava byla vaším domovem, páni místo odpovědi dostávám přes držku ale tak to jsem vlastně očekával A co vy punkeři není už ten váš styl mrtvej? punks not dead, ty voleeeee! a flaška… Pokračovat ve čtení Prostá výstřednost
Noční tramvaj
Vidím dvě světla noční tramvaje, tramvaje, co proráží hustou tmu, tmu, jež zahalila mě do hávu nostalgie, nostalgie, co mě stahuje, ale stále jdu. Jdu a poryv větru mě do škarpy srazil, srazil a s děsivým smíchem se otočil, otočil a nechal mě, abych blátivou kaluž vypil. Vypil jsem ji tedy a před scestím zabočil. Zabočil a… Pokračovat ve čtení Noční tramvaj