Občas je možné shlédnout podivné, avšak běžné jevy. Někdo se pousměje, někdo projde dál bez povšimnutí. Jiný se zakaboní, další ucukne pohledem. Někdo se na ten jev dívá dlouze a se zájmem, jiný krátce a s lítostí, další u něj zavzpomíná na ten svůj, dávno časem zakrytý. Někteří závidí, jiní pohrdají. Další nechápou, jiní prožívají tak, jakoby… Pokračovat ve čtení Rudý opar

Mám tě rád, špitl jsem. Objala jsi mě. Pak jsem tě vzal za ruku a procházeli jsme se po zeleném lesíku hliněnou pěšinkou. Slunce nás svým třpytem ozařovalo, jako bychom byli na hledišti a celé představení patřilo jen nám. Procházeli jsme se dlouho a stále jsme měli úsměv na tváři. Políbil jsem tě na tvé… Pokračovat ve čtení Mám tě rád

„To je krásné počasí, že?“ Pan Otakar se ohlédl, koho že to slyšel. Ani se mu nechtělo uvěřit, že by někoho na takovém místě potkal. Šel přeci již několik dní a cestou nepotkal ani živáčka.“Zdravím. Ano, je opravdu krásně,“ odpověděl zdvořile. Pan Otakar si položil na zem koženou tašku a velký proutěný koš. Sundal si… Pokračovat ve čtení Pro dobrotu na žebrotu